Procházka deštěm

15. května 2007 v 22:33 | Nikysek |  My diary
Maria,
hezká, trochu nenápadná holčina s dlouhými vlásky a vlídným úsměvem měla zvláštní náladu. Už dlouho obdivovala Ondru. Sama ani nevěděla proč. Byl pro ni takový tajemný, bylo v něm něco, co ji přitahovalo. Jako vábnička na myši. Nejraději by k němu přicupitala a vrhla se mu do náručí. Ale to nemůže. Vždyť ani neví, jaký je. Chtěla by. Ale neví jak. Jak se mu dostat blíž? A má ji rád? Je vůbec hezká? Hlavou se jí honilo spoustu otázek. Ale odpovědi nepřicházely. Bylo už půl desáté večer a tak se María vydala se svým pejskem ven. Milovala večerní procházky. Ještě k tomu pršelo a ona déšť přímo milovala. Představovala si, že každá kapka, která jí dopadne na tvář je jeho něžný polibek. Ze snění ji nevytrhlo ani to, že už bylo po desáté hodině a že všude kolem jezdili chlupatý. Proč by se o ně starala? Vždyť ji teď zajímá jen on jediný. Nevěděla, co ji čeká. Jestli jí bude chtít nebo ne. Těšila se už z té lásky, kterou cítila ona. Bylo to už dlouho, co ji potkalo něco takového.
Najednou ji z jejího snění vytrhlo zatútnutí a skřípot brzd. Řidič zastavil na poslední chvíli. Zastavila se a pozorovala vyděšenou dámu dole pod schody do parku. Otevřely se dveře u řidiče a ven vystoupil postarší, skleslý pán. Rychle se otázal, zda-li se jí něco nestalo a nepotřebuje-li do nemocnice. Vystrašená, poněkud robustní paní zakroutila hlavou a tak ten šedovlasý děda opět nastoupil a jel domů. Nebo do baru? Za milenkou? Na noční výlet? Na Pražský hrad? Maríu napadalo tolik možností, ale nejpravděpodobnější jí připadala ta první. Pak pozorovala tu paní, jejíž život právě mohl skončit. Sice byla stále v šoku, teplé, osvěžující kapičky u nás vzácného deště ji probraly, a tak pobrala tašky a vyrazila na poslední kus cesty.
María se probrala z večerního snění a začla pomýšlet na odchod. Vždyť ráno musí vstávat, aby ho zase mohla spatřit...
Podobnost Maríi se mnou je čistě náhodná...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucky13 lucky13 | E-mail | Web | 16. května 2007 v 19:19 | Reagovat

Seš si jistá? Nebo se ti jen nechtělo psát o "sobe" :)

2 nikynka nikynka | E-mail | 16. května 2007 v 20:18 | Reagovat

Nechtělo se mi psát o sobě a je to jen podobnost. To neznamená, že postavy jsou stejný a že se všechno stalo...ale půlka z toho je pravda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama