Nejsem tady sama

18. května 2007 v 21:35 | Nikysek |  My diary
Dneska jsem plakala. Začlo to tím, že přišla máma domů a začla mi okamžitě nadávat kvůli známkám. To je jedno, to není nic zajímavýho ani novýho. Řekla jsem jí, že mi vadí moje sebelítost. Hrabe se z ní špatně ven. Řekla, že je dobrý říct si nahlas, čeho litujeme. Řekla jsem jí to a spadl mi kámen ze srdce. Cítit se jako v pustý poušti...to znám

Jenže i v tý poušti je pramínek vody. Je všude kolem nás. Jen se napít. To my ale neděláme a schováváme se do tý naší sebelítosti, protože se nám tám zná bezpečno. Známe to tam. Pak už i chceme, aby nás lidi litovali.Myslíme si, že jsme na tom nejhůř ze všech, že nás nikdo nemá rád... Ani se nedíváme, je-li nešťastnej někdo jinej. Záleží nám jen a jen na našem trápení. Máma pak řekla, jak viděla spoustu lidí, tři, co sotva chodili, paní se třema dětma, co na ně evidentně byla sama, nikdo jí nepomůže...třeba je taky unavená, jako já, řekla si. Třeba před sebou taky má tu poušť.
Ale i v poušti je něco krásného. Je v ní klid a mír. Teplo. Krásně.
A vždycky naděje, že se z ní dostaneme ven. Stačí si to uvědomit.
A cesta vede i pouští. Měla bych se přestat starat jen o sebe a svý starosti jako lásku a umístit na první místo ostatní. Ale když nebudu spokojená sama se sebou, nemůžu mít ráda ty ostatní...ne, že bych přišla domů a bědovala nad svým osudem a takový blitky, ale jsem prostě taková míň všímavá. Já nevím, co si o mě myslíš, ale nejsem jen taková, že bych měla pubertální záchvaty od rána do večera. Nějak se mi zdá, že ví tak strašně málo lidí, jaká doopravdy jsem...někdo, kdo to ví je Lukáš. Kokos a Biba.Teď nevím, jestli i Třešeň.I kdyby ne, v mých očích by kvůli tomu neklesla. Díky vám všem, že tu pro mě jste
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama