U Botiče

22. dubna 2007 v 15:29 | Nikysek
Dnes jsme si vyšly s Rebenkou do Grébovky, což je krásný park s vinicemi, a hranicí je mu potůček Botič. Voda v něm rozvlní zelené vlásky, nemá žádný čas na otázky. Vodní víla utíká s proudem, ale je nešťastná. Smutná a pobledlá. Ptáme se proč? Kolem je tráva, stromy, tak co se stalo? Odpoví mi zápach stoky. Věděla jsem co uvidím, rozhlédnu-li se. Neodolala jsem a udělala to. Teď teprv jsem se zhrozila nad tím co je kolem. Všude odpad, ústí kanálů, poblíž továrna....Vodní víla tiše pláče a odnáší svůj nářek proudem.
Jelikož se můj hafan Rita už stihnul v té stoce vyčvachtat, usoudila sem, že se nic nestane, když se projdeme. Tak jsme ťapali po břehu smrduté stoky, tak typické pro vody posledních let. Rita rozjařeně běhala z jednoho břehu na druhý, miluje vodu už od malička. Skákala po všech flaškách, co pluly v proudu, uklouzávala po zelených řasách. Obešly jsme kopec suti a přede mnou a Rebekou se objevil velký most. Táhl se zatáčkou, takže na druhé straně byla úplná tma. Celou cestou jsme hledali místo, kde by bylo možné potok přeskočit, ale všude byl moc široký a já osobně bych teda boty nechtěla mít od našich výkalů a ani Bibenka nebyla touhle vyhlídkou zrovínka moc nadšená. Tady jsme nadšeně přeskakovali Botič a nakonec jsme šly dál. Rita v čele, ve svém živlu, středem potoka, my se plížily za ní. V půlce tunelu jsme narazily na problém. Byla tam tma jak v ranci (nebo taky jako v prdýlce, že?). Mobil nevydával moc uspokojivé svétlo, a když sem o cosi zakopla, začla jsem úlekem utíkat zpět. Biba tam s podivnou věcí nemínila zůstat sama a okamžitě mě následovala. Tam, kde se potok zužoval jsme přeskočili opět na pravý břeh, kam dopadaly sluneční paprsky i skoro u konce tunelu a spěchaly ho projít, a to co nejdříve. Venku jsme se nadechli ne zrovna čerstvého vzduchu, přeskočily jakýsi podezřelý pramen a vyšly na místo, které důvěrně znám. Byla to ulice, kterou jezdíme ke kámošce Majdě, ale nevěděla jsem, ve které části města je. Zahlédla jsem červenou ceduli, která ukazuje městskou část a název ulice, ale byla moc daleko. Vylezly jsme po úbočí kopce vzhůru a už bylo lépe vidět. Dorazily jsme do Nuslí. Před námi stála stará továrna, která by nás jinak možná i zajímala, ale čas utíkal až moc rychle, proto jsme se otočily a doprovázeny úplně mokrým a nadmíru spokojeným(taky tuze smradlavým) psem jsme se vydaly na cestu domů. Po cestě jsme potkaly pár kusů spodního prádla a jiného oblečení. Znova jsme vešly do tunelu a něčemu se smály, když najednou začla Rebe utíkat. Rita už byla v ústí tunelu. Ve mžiku jsem se dala do běhu taky a zeptala jsem se Rybíze : ,,Co se děje?'',,Slyšela jsem nějakej hlas, tak jsem se dala do běhu.'' To už jsme vylézaly zpod mostu. Vyškrábaly se nejrychlejší cestou zpět do parku a mně se chtělo úlevou ležet. Vždyť nás ten bezdomovec, o kterého sem předtím zakopla taky moh zabít, kolem bylo spoustu nožů. A taky podprsenek...Ale jinak to byl hezký výlet do Nuslí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nikynka nikynka | 22. dubna 2007 v 18:36 | Reagovat

Esli ste z týhle povídky tak znuděný, že jste ji nemohli ani dočíst do konce, tak mi to sem napiště a já jí přepíšu...

2 Biba Biba | E-mail | Web | 22. dubna 2007 v 20:11 | Reagovat

Nee Niky je to super *THUMBS UP* ;) Já sem se po přečtení této povídky rozhodla, že svoji verzi už nebudu psát, páč bych byla moc inspirovaná a nikdy bych to nedokázala napsat líp, než jak to máš ty... :) Joo a díky žes tu nenapsala o tom co se mi stalo... potom.... :D

3 nikynka nikynka | 22. dubna 2007 v 20:22 | Reagovat

JJ, nejni zač, má milovaná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama