Impozantní sopka

28. dubna 2007 v 22:37 | Nikysek |  Zálety....
Smutná jak vyhaslá sopka,
sedí u počítače.
Venku na ní čeká hrobka,
přitom je teprv ptáče.
Geologicky je mladá,
když prší,
nestrádá,
jen tiše tuší.
Vysoká a impozantní,
v krajině sedí u potoka.
Zuřivá a nekompaktní,
překrásná jak brokát.
V ledovém kraji,
na divokém Islandu,
v měsíci Máji,
já pookřadnu.
Pak láska ve mně se vzbouří,
vyšlehne nespoutanně,
jako když ze sopky se kouří,
s vášní, dobrovolně.
Kouře plná obloha,
okamžik po erupci,
jak velká piha,
co ve svitu stíní slunci.
V Indonésii za mořem,
za sopkou,
opalovákem se potřem,
až slunce paprsky vyjdou.
Pak se půjdem opálit,
ale mezitím,
sopka tě chce překvapit
výbuchem nočním.
My ruku v ruce,
budem se dívat společně,
budem jíst ovoce
budem milovat se věčně.
Budem spolu sledovat,
ten ohňostroj,
budeme oslavovat,
náš k lásce postoj.
Když z lávy kámen vyletí,
než zamíří k nám,
tak celou zemi obletí,
ale zůstane nepoznán.
Uvidí jinou v moři sopku,
při slunce západu,
uvidí tu mou kobku,
pak zrychlí v střemhlavém pádu.
Ještě kámošku pozdraví,
tu impozantní dámu,
pak směr letu opraví
a zapálí horkou vášní slámu
Sopka ledem oplývá,
i když je zahřívána,
city skrývá, žádná sláva,
cítí se jak bílá vrána.
Snaží se být nenápadná,
ale stejně emoce ventiluje,
je krásná, i když ne vnadná,
erupci však oddaluje.
Bojí se projevit se,
tak své city skrývá,
svými strachy se třese,
tak na všechno kývá.
Tak upadá v zapomnění,
kolem ní běhaj lamy,
ale ví, že se to brzy změní,
že už neudrží zemské zlomy.
Až voda vodopádů odteče,
až všechna spadne dolů,
tak nás sopka vypeče,
nadělá spoustu bolů.
Hned vybouchne nečekaně,
zabije nám rodinu,
najednou a nespoutaně,
v tu onu černou hodinu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama